Opečovávaný dům v boční ulici v Kralicích. Když člověk vejde, dýchne na něj útulno. Tady bydlí paní Miluše Ryšánková s rodinou. A už třetím rokem s přestávkami sem za ní dojíždí zdravotní sestra Vendulka Osinová z charitní Domácí zdravotní péče Třebíč (DZP).
„Skoro si připadám jako další člen Ryšánkovy rodiny. Za tu dobu si lidé o sobě leccos řeknou, dobře se poznají,“ říká zdravotnice.
Osmaosmdesátiletá paní Ryšánková přikyvuje. „Sestřička za mnou jezdí cvičit. Musím říct, že i já sama si přes den nějaké cviky dělám, ale pod dozorem jde všechno vždycky líp a rychleji,“ připouští.
Návštěvy DZP jí předepisuje obvodní lékař, který jí taky před časem o této charitní službě řekl. „Jsem moc ráda. Kde já bych jezdila po rehabilitacích. V Náměšti se musí do schodů, to už je pro mě veliká překážka. Kolem vánoc jsem prodělala chřipku, cvičením se dávám dohromady,“ vypráví.
Postupně protáhne celé tělo. Má i šlapadlo. Dřív za ní zdravotnice jezdila v týdnu pětkrát, teď už stačí dvě návštěvy. Když je potřeba, sestřička může v domácnosti udělat i kontrolní odběry krve pro lékaře.
Paní Ryšánková je celý život zvyklá být aktivní, stále ji zajímá, co se děje v okolí. Však ještě v důchodu chodila vypomáhat do kuchyně v mateřské školce. Na příjezd Vendulky se vždycky těší. „Je to pro mě další kontakt s okolím. Poví, co je kde nového, co u ní doma. Zrovna teď třeba máme období uklízení skříní, je jaro, tak si porovnáváme, co už která stihla. Je to můj oblíbený člověk,“ dodává sympatická seniorka.