Sokolí – Hana a Jiří Dvořákovi ze Sokolí u Třebíče jsou manželé už 15 let. Oba celý život učili na Střední stavební škole Třebíč – ona technické předměty spojené se stavařinou, on vše, co se týká dřeva. Práce je naplňovala, škola byla jejich druhým domovem. Jenže před čtyřmi lety začala paní Hana měnit své chování, objevily se první pády. Zkušená pedagožka, která potřebovala působit jistě a sebevědomě, najednou ztrácela půdu pod nohama – doslova i obrazně.
Lékaři postupně začali hovořit o Alzheimerově chorobě. Nemoci, která bere člověku schopnost orientace, rozhodování i samostatnosti. Paní Hana se snažila fungovat dál, ale vnitřní nejistotu tlumila i skleničkou alkoholu, což vše jen zhoršovalo. Do toho se stala obětí kybernetických podvodníků – tzv. šmejdů, kteří ji zmanipulovali a připravili o finance. Začalo to být vážné.
Po dohodě s rodinou odešla ze školy. Zůstala doma, s malým invalidním důchodem, péči převzal manžel pan Jiří. Zpočátku to zvládal – ale každodenní stres, že je paní Hanka sama doma, zatímco on je v práci, se stupňoval. Nemohl ji pořád kontrolovat po telefonu, nejistota, zda se jí něco nestalo, byla nesnesitelná.
A pak přišla pomoc – zcela konkrétní a hmatatelná. Jeden z kolegů mu doporučil charitní služby domácí péče, protože jeho manželka v nich pracuje. Věci se daly do pohybu.
Každodenní péče, která změnila náladu celé rodiny
Do života rodiny vstoupily osobní asistentky ze Střediska služeb sv. Zdislavy. Dopoledne byly s paní Hanou, dokud byl pan Jiří v práci. Pomáhaly s hygienou, přípravou jídla, společně si povídaly, chodily na krátké vycházky nebo hrály Člověče, nezlob se. Díky těmto malým rituálům se paní Hana začala cítit bezpečněji a jistěji. A pan Jiří mohl zase o něco klidněji učit své žáky.
Později se do péče zapojil i charitní denní stacionář Domovinka, kam paní Hana začala pravidelně docházet. Tam má svůj program, své známé lidi, nové prostředí – a především opět chuť žít. Z deprese, nejistoty a samoty se stala každodenní struktura, ve které se může orientovat.
„Bez Charity bychom to nezvládli. Náš život je teď tak moc lepší,“ říká pan Jiří.
Díky důvěře rodiny jsme mohli být součástí jejich každodenního zápasu – a dnes i jejich znovunalezeného klidu.
zaznamenala HANA JAKUBCOVÁ
