Třebíč – Jako setkání dvou dobrých známých. Tak pokaždé probíhá návštěva sestřičky Domácí zdravotní péče Třebíč Aleny Tóthové u sedmadevadesátileté pacientky paní Blaženy Frantové.
Sestřičky z této charitní služby jezdí na předpis praktického lékaře do třebíčské domácnosti paní Frantové už osm let. Ona v tom vidí ohromný životní bonus. „Můžu být doma. A zůstat vnitřně svobodná, je to pro mě nesmírně důležité, protože jsem tak nastavená a byla jsem taková vždycky,“ zdůrazňuje stále vitální seniorka.
Sestra domácí péče Tóthová jí měří tlak, tep, chystá léky, provádí ošetřovatelskou rehabilitaci. „Ovšem nedělám to tak, že se sem přiřítím, všechno honem, honem. Jakmile do bytu svých pacientů vstoupím, snažím se rozpoznat, v jakém jsou rozpoložení, jak se zrovna cítí, jestli není potřeba nejdříve si trochu popovídat, abychom se na sebe naladili. Lépe zjistím, zda pacient nemá nové obtíže, o kterých by bylo dobré informovat lékaře. A potom nám jdou naordinované úkony snáz,“ vysvětluje. Odborníci tomu podle jejích slov říkají biopsychosociální přístup.
Že je Alena ženou na svém místě, je seniorka paní Frantová přesvědčená: „Vždycky mi sem přenese tolik energie. Přesně tohle potřebuju. Jak já se na ni těším!“
Ano, Alena je otevřená, rádá s pacienty mluví, umí se zasmát. Má přirozenou empatii. Původní profesí je porodní asistentka, jako středoškolačka na gymnáziu přemýšlela nad dráhou učitelky, nakonec dala přednost mateřství a jak sama říká, zvolené profesní dráhy nelituje. V práci sestry se našla.
Lyžování i vážná hudba
Paní Frantová zase na střední škole pomýšlela na medicínu, ve finále vystudovala učitelství. Svého času ředitelovala v Trnavě. Je ráda, že díky charitnímu Středisku služeb sv. Zdislavy, které se věnuje domácí péči, může být ve svém. Chodí jí pomáhat ještě pečovatelky. „Nevím, nevím, jak bych zvládala být v domově důchodců. Doma si můžu dělat, co chci, režim dne si určuju podle sebe. Třeba v televizi si pouštím programy, které baví mě,“ říká. Pravidelně sleduje zprávy, vážnou hudbu na ČT Art nebo sportovní přenosy – sjezdové lyžování, krasobruslení, hokej a další.
Jaký měla život? Mnohdy nelehký. S manželem, který už nežije, to ale zvládli. Vychovali čtyři děti. Paní Frantová ke všemu přistupovala aktivně, v mládí se naučila jezdit na motorce, ještě v důchodu řídila auto.
„Chtěla bych za starostlivou péči zaměstnankyň Charity moc poděkovat,“ dodává.