Kristýna Kazdová je osobní asistentkou osm let. „Mám krásnou, záslužnou práci, kterou dělám moc ráda. Starší kolegyně i naši klienti mi pomohli dospět, učit se z chyb, posunout se o velký kus dál,“ říká.
Když vycházela z devítky, neuměla si samu sebe představit, že pracuje s lidmi. Spíš se viděla někde u koní nebo maximálně za přepážkou úřadu. Nakonec vystudovala sociální činnost, chodila na praxe i do stacionářů a osud ji po maturitě nasměroval do Oblastní charity Třebíč. Sháněli tehdy osobní asistentku.
„Bylo mi necelých dvacet a přiznám se – pořád jsem trochu pochybovala, jestli se rozhoduju správně. Ale zlomilo se to rychle. Kolektiv žen se srdcem na správném místě, příběhy klientů odkázaných na pomoc druhých, to všechno mi hluboko zasáhlo do života.“
Jezdila například do rodiny, kde dělala osobní asistentku klientovi, u něhož ještě v produktivním věku zasáhla fatální nemoc. Mužský plný sil, kterému se dařilo v podnikání, v nečekané situaci spadl a vyšetření ukázalo, že u něj rychle nastupuje svalová atrofie. Ztrácel hybnost i schopnost komunikovat. Bylo potřeba se na něj „nafázovat“, naučit se mu rozumět. Kristýně plně důvěřoval, věděl, že když mu je na blízku, on nikdy nespadne. Jí i tento případ otevřel oči, ukázal, co je a co není v životě důležité.
Kristýna se sice poměrně pevně profesně ukotvená u lidí, ale ve volném čase u ní pořád hrají důležitou roli taky zvířata, ke kterým tíhla odjakživa. „Mám dva pejsky, anglického kokršpaněla a křížence. Dělám odmalička závodně agility. Musím říct, že mě to pořád moc baví.“
