Někdy člověk ke své profesi přijde zajímavou cestou. To lze říct o Heleně Kárníkové, naší osobní asistentce. V týmu pracuje nejdéle, už víc jak deset let. A pořád ráda.
Pochází z Hrotovic, část života prožila v Ostravě, odkud si přinesla nevšední zaměření. Ve městě na severu Moravy pracovala jako protetická bandážistka. Že nevíte, co to je?
„Jde o výrobu různých zdravotních pomůcek v rámci technické ortopedie. Lidem slouží při zdravotním postižení – po amputaci končetin, jako opora po operaci páteře, jiné se zase dělají dětem, které postihla dětská mozková obrna. Druhů je hodně, vždy se pracuje na zakázku a přesně na míru,“ vysvětluje. Zakázkový list z principu obsahuje řadu medicínských latinských výrazů, a tak se musela naučit i leccos z anatomie. „Dodnes, pokud potkám člověka s nějakou protézou, samozřejmě si ji prohlédnu, jak je udělaná,“ říká s úsměvem.
Když se přestěhovala zpět do Hrotovic, automaticky hledala pracovní zařazení v oboru. Ale nejbližší pracoviště bylo až v Brně, což je složité na dojíždění. Trochu tápala, vnímala, že chce dělat v oblasti, která má něco společného s lidmi v obtížích. Měla zkušenost s péčí o starou paní, vypomáhala v jedné rodině. A pak – v rámci zmíněné domácí péče – objevila osobní asistenci v Oblastní charitě Třebíč, jedinou službu svého druhu v okrese.
Aktuálně jezdí trávit čas hlavně s velmi starými a obtížně pohyblivými lidmi. Pomáhá jim s osobní hygienou, servírováním jídla, úklidem, doprovází je k lékaři. Je jejich pravou rukou, aby mohli zůstat doma. „Mám babičky 80+, jedné paní je skoro 100 let. Ale mám i dva klienty mladé, kteří jsou hendikepovaní,“ vyjmenovává.
Důležitou součástí její práce je takzvaná aktivizace. Senioři rádi luští osmisměrky, vzpomínají nad fotografiemi, hrají hry, nebo se například vracejí k činnostem, jimiž se zabývali v produktivním věku. „Jezdím ke staré paní, která bývala skvělou cukrářkou, ukazovala mi fotky svých krásných dortů. Teď mě napadlo, že zkusíme něco dobrého připravit. Dělaly jsme lívanečky podle jejího receptu. Dům voněl, ona byla spokojená a já okoukala něco z jejího umu. Byly to hezky strávené společné chvíle,“ vypráví Helena.
Jak ona tráví volný čas, když není v zaměstnání? Ráda je se svou rodinou. A vždycky se těší na návštěvu u příbuzných v Brandýse nad Labem, kde je hezký zámek.
Práce osobní asistentky vyžaduje trpělivost, empatii. „Je rovněž dobré, stále se učit. V Charitě máme kurzy se zajímavými lektory,“ říká.
Díky specifickému zaměření ať již v předchozí profesi, tak v té současné, ji nevyvede z míry žádné tělesné postižení. „Dokáže mě rozčílit, když někdo zdravý má pohrdlivé poznámky k nemohoucímu. Viděla jsem hodně a mám pro lidi staré nebo s hendikepem hluboké pochopení,“ dodává.
HANA JAKUBCOVÁ
