„Při umírání je důležitá péče nejen o tělo, ale také o duši. Mít si komu odlevit od toho, co člověka tíží, přináší klid.“
Páter Štěpán Trčka patří mezi nejmladší kněze brněnské diecéze a působí také v psychoterapeutickém týmu Domácího hospice sv. Zdislavy Třebíč. K lidem přichází ve chvílích, které bývají velmi křehké – když člověk bilancuje, bojí se, hledá smíření nebo prostě potřebuje, aby ho někdo vyslechl. ️
Pochází ze Slavonic, z kraje bývalých Sudet, kde do kostela chodilo jen pár věrných. K víře jeho i dva bratry přivedla babička. A jak Štěpán s úsměvem vzpomíná, šla na to přes lentilky. Aby kluci v kostele vydrželi v klidu, sypala jim je na lavici. Oni zobali a poslouchali. Malý Štěpán posléze začal ministrovat.
Na gymnáziu v Dačicích našel druhý domov u sester bosých karmelitek. Do jejich klášterního kostela chodil na ranní bohoslužby a už tehdy věděl, kam povedou jeho další kroky. „Ve druháku na gymplu jsem měl jasno, že půjdu studovat do Olomouce na bohosloveckou fakultu,“ vybavuje si. Na studentská léta rád vzpomíná i dnes, stejně jako na prožitý studijní rok v Římě.
Valeč
Než na fakultu nastoupil, vydal se s tátou na pětidenní pěší pouť ze Slavonic do Olomouce. Cestou prošli i Valčí. A právě tam později dostal svou první kněžskou „umístěnku“. Dnes spravuje také farnosti Dalešice, Koněšín a Lipník. ⛪
A že by kněz žil mimo běžný život? Naopak. S nadsázkou o sobě říká, že je zároveň i realiťák, zahradník, údržbář, učitel nebo úředník, občas si zahraje fotbal nebo florbal. V rámci duchovní služby ve farnostech navštěvuje rovněž nemocné, imobilní a umírající lidi. Stejně tak v mobilním hospici, pokud o to rodiny projeví zájem.
Už během studií docházel jako dobrovolník do Hospice na Svatém Kopečku. Právě tam si naplno uvědomil, jak moc lidé potřebují být vyslyšeni. „Když jsem řekl, že se připravuji na duchovní službu, pacienti se často velmi rychle otevřeli. Svěřovali se s velmi osobními věcmi, i když jsem byl pro ně úplně neznámý člověk, kterého viděli poprvé v životě.“
A možná právě v tom spočívá jeho hlavní dar – být člověkem, kterému lze důvěřovat. Je přece tak důležité někoho takového mít, když člověku není dobře…
