Krahulov – Manželé Dvořákovi z Krahulova jsou spolu pětašedesát let. Ještě před pěti roky jezdili na výlety na běžném silničním kole bez elektropohonu. Vydávali se po kopcovitých trasách směr Okříšky, Přibyslavice i dál.
Pak přišla změna, zasáhla nemoc. Jednadevadesátiletý Svatopluk Dvořák v současnosti doma láskyplně pečuje o svou ženu trpící Alzheimerovu chorobu. „Bez Domácího hospice sv. Zdislavy Třebíč si to ovšem vůbec nedokážu představit,“ zdůrazňuje.
Alzheimer se u paní Dvořákové začal projevovat zúžením veškerých zájmů na jediný, na luštění křížovek. Trávila u nich celé dny. „Ostatní činnost šla stranou, bylo to zvláštní. Vyšetření pak ukázala důvod,“ říká manžel pacientky.
Seniorka byla několikrát hospitalizovaná, což vzhledem k povaze nemoci nepřinášelo zlepšení. Začalo být zřejmé, že se blíží závěr života.
„Musím vyzdvihnout péči mobilního hospice a Charity. Máme veškeré lékařské i sesterské zabezpečení, pečovatelky pomůžou s hygienou a polohováním,“ hodnotí pan Dvořák. „Kromě jejich zodpovědné práce si nesmírně vážím i toho, jak mě přijaly do svých řad. Těším se na jejich návštěvy, srdečnost, stále dobrou náladu a optimismus. Všechny potřeby manželky se mnou konzultují. Za vaši ušlechtilou práci vám všem patří velké poděkování,“ vzkázal hospicovému týmu.
Zrovna má službu pečovatelka Adriana. S pacientkou se jí díky empatickému přístupu daří hezky navázat kontakt. „Zpočátku bývala paní Dvořáková trochu nedůvěřivá a uzavřená, neschopná pohybu. To se mění, reaguje na zpěv, usměje se, zvedne ruku, pohladí, udrží hřeben, se kterým mě zkouší česat. Dáváme jí do ruky plyšovou hračku, uvolňuje se tím křečovité sevření,“ popisuje. To všechno přispívá k lepší duševní pohodě pacientky i jejího manžela.
Dvořákovi bydlí v útulném domku se zahradou, který postavili v 50. letech. Vychovali v něm dvě děti, obě mají vysoké školy, bydlí dál od rodičů, ale když můžou, přijedou pomoci.
Čímto, že je pan Dvořák i přes vysoký věk schopný doma zajistit hezkou péči o manželku? Na dotaz krčí rameny. Z hovoru s ním však lze vytušit, že jde o člověka celoživotně aktivního a praktického. Pochází ze starého selského rodu, který je v Krahulově nejméně od 18. století. Hrával fotbal i hokej za Čechočovice, umí pracovat na počítači, v kuchyni má narovnané knihy, které nedávno dočetl. Stále udržuje zahradu, i když upozorňuje, že už to není, co bývalo. A cíleně se vyhýbá informačnímu balastu. Nechodí na sociální sítě, v televizi sleduje víceméně jen cestopisy a zajímavé dokumenty.
„Víte, vnímám, že všechno jednou končí. Se ženou jsme prožili dobrý život, téměř všeho, co jsme si přáli, jsme dosáhli. Realitu přijímám takovou, jaká je, jsem s tím srovnaný,“ dodává.
HANA JAKUBCOVÁ, Foto: Soňa Procházková
