„Je to úleva. Opravdu velká.“ Tak hodnotí paní Věra už druhý měsíc spolupráce s Domácím hospicem sv. Zdislavy. Stará se o manžela s rakovinou. Domácí prostředí, přiměřeně nastavené léky, léčba bolesti, sestřičky třikrát týdně. Takový má nyní tento pacient režim. Jeho manželka je spokojená, s podporou hospice péči zvládá, byť už je i ona v důchodu. „Dřívější časté cesty na různá vyšetření k lékařům se pro nás postupně staly noční můrou. Transport, čekárny. Manželovi už dělá problém sedět v autě, břicho má nesmírně bolestivé, bylo pro mě i pro syna těžké se na něj dívat, jak trpí,“ zmíní Věra.
Když při poslední hospitalizaci v nemocnici přišla nabídka zdravotníků využít hospicové služby, nechal si vše vysvětlit a rovnou řekl ano. „Telefonoval mi z nemocnice. Do LDN nechtěl, všechno jsme spolu probrali a volba byla jasná. Teď v reálu vidíme, že správná,“ zdůrazňuje Věra.
„Všichni jsou hodní, laskaví, trpěliví. Moc nás to uklidňuje. Máme pohotovostní číslo, na něž můžeme volat kdykoli. Přesně tuhle podporu potřebujeme. Bratranec, jemuž hospic pomohl v období, kdy mu umírala maminka, nám říkal, že je to služba přesně pro nás. A měl pravdu. Chválím, kudy chodím.“
Paní Věra oceňuje už úvodní setkání s lékařkou při příjmu, která škrtla řadu nadbytečných léků. Mimo jiné zatěžovaly žaludek nevyléčitelně nemocného pacienta. Věra je ráda, že vlastně obstojí i sama před sebou. Postará se o manžela, když je nejhůř. Syn rovněž výrazně pomáhá. „Manžel pracoval celý život jako technik, je moc šikovný. Víte, já než stihla zjistit, že doma něco nefunguje, už to bylo opravené. Co je tak moc nemocný, víc a víc zjišťuju, jak mi jednou jeho praktické rady i pomoc budou chybět. Teď je skvělé, že vše probíhá důstojně vůči němu,“ uzavírá.
